PONTÓN
Autorstvo
Rubrika
Témy
Dátum
12. 12. 2024
Záber z filmu Sauna: ľudia a psy na dvore medzi bytovkami

Zahradnické vidle píchnu si do zadku. Jak vnímat lidskou roli ve veřejném prostoru?

Autorstvo
Dátum
12. 12. 2024
Záber z filmu Avian Omen: holub stojí v kruhu, ktorý je namaľovaný na zemi
Záber z filmu Avian Omen: holub stojí v kruhu, ktorý je namaľovaný na zemi

Redakcia magazínu Pontón i autor tohto textu podporujú Kultúrny štrajk a aktivity Otvorenej Kultúry! Žiadame predovšetkým odborné a kompetentné riadenie rezortu kultúry a jednotlivých inštitúcií, zastavenie ideologicky motivovanej cenzúry a finančnú stabilizáciu sektora s dôrazom na zlepšenie finančného ohodnotenia pracujúcich a ich sociálneho zabezpečenia. Zároveň vyjadrujeme solidaritu so všetkými, ktorých sa dotýkajú deštruktívne kroky súčasnej politickej reprezentácie a neodborného kultúrneho manažmentu.

„Chtěla bych, aby se holubi přemnožili natolik, že by posrali všechna auta a vyhnali lidi z Prahy. Vyklovali jim oči a mozky, a hlavně těm bohatejm.“ – Ptačí dívka, Avian Omen

„Jak se můžeme jako lidi nechovat jako lidi?“ – Jonatán, Trávníkař

„Chci žít ve světě, kde se sliby dodržují.“ – Aleš, Sauna

Dokumentární a studentská tvorba pravidelně tematizuje konkrétní formy společenské nespokojenosti a jednou z nejpalčivějších je ztráta práva na veřejný prostor. S tou se pojí nejen krize bydlení, ale také vnímání veřejného prostoru jako lidské výsady. Odrazilo se to nejen ve studentských experimentálních projektech, ale také v soutěžním výběru sekce Česká radost na letošním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Jak debatu o exkluzivitě a kontinuálním vyvlastňování veřejného prostoru reflektuje vizuální kultura? Komu vlastně patří? A máme vůbec právo vzít si ho zpět?

Než si sedám ke klávesnici a začínám psát tento text, scházím dolů po příkrých schodech z budovy Fakulty sociálních věd pražské Karlovy univerzity. Přestože se areál nachází jen pár kroků od rozsáhlého košířského lesoparku, působí, jako by se masivní stavba o žádné přirozené začlenění do okolí ani nepokusila. Monstrózně vyhlížející zlatavý kolos neskýtá mnoho příjemných zázemí: stísněné vnitřní prostory téměř navozují klaustrofobii, zatímco před budovou se sotva najde kus zeleně. Před fakultním vchodem kromě vzdáleného rachotu města slyšíte jen hluk projíždějících aut. Zaslechnout hvizd ptáků či syčení hmyzu se zdá nemožné.

Z výsledku několikaleté výstavby budovy FSV, kdy viditelně nebyl brán ohled na přidružený mimolidský život, znovu vyvstávají nedořešené otázky: Proč neustále vnímáme lidskou roli ve veřejném prostoru jako dominantní, přestože ho sdílíme s nespočtem dalších živočišných i rostlinných druhů? Nenastal čas se od tohoto myšlení oprostit? Ekofeministické teorie už od sedmdesátých let minulého století mluví o potřebě dekonstrukce mezidruhové hierarchie a v současné lokální umělecké tvorbě ji zřejmě nejintenzivněji reflektuje vizuální umělkyně a dokumentaristka Denisa Langrová. Ta vytvořila svůj krátkometrážní projekt Avian Omen jako diplomovou práci na UMPRUM v ateliéru volného umění Dominika Gajarského a Michala Pěchoučka. Krátkometrážní dokument byl zároveň součástí stejnojmenné výstavy v prostorách Galerie Jelení.


Záber z filmu Avian Omen: holub stojí v kruhu, ktorý je namaľovaný na zemi
Záber z filmu Avian Omen: holub stojí v kruhu, ktorý je namaľovaný na zemi
  • Timon Láska je kulturní publicista a student pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jeho texty o filmu najdete mimo jiné v Deníku N, na webech ČT Art nebo Dok.revue. Akcentuje témata feminismu a lidskoprávních nerovností, snaží se dávat prostor ohroženým a marginalizovaným skupinám.

ISSN: 2989-3739
FacebookInstagram
© 2025 Inštitút Pontón
crossarrow-up