PONTÓN

Feminizmus

Autofikce bez návratu: Sex a nostalgie v Love Me Tender


Román Love Me Tender francouzské spisovatelky Constance Debré vyšel ve Francii v roce 2020 jako druhá část autofikční trilogie, kterou dále tvoří romány Play Boy (2018) a Nom (2022). Všechny tři knihy sledují vypravěčku jménem Clémence, spisovatelku a bývalou právničku, která po čtyřicítce radikálně přerušuje vazby ke svému buržoaznímu původu, profesní identitě i rodinnému životu. Love Me Tender se soustředí na období po tomto zlomu a tematizuje důsledky dobrovolného odříkání, především ztrátu kontaktu se synem, která strukturuje vyprávění v podobě fragmentárních úvah, tělesných zkušeností a každodenních rituálů. Román se stal předlohou stejnojmenného filmu režisérky Anny Cazenave Cambet, uvedeného v roce 2025 na festivalu v Cannes v sekci Un Certain Regard.
Záber z filmu Sauna: ľudia a psy na dvore medzi bytovkami

Zahradnické vidle píchnu si do zadku. Jak vnímat lidskou roli ve veřejném prostoru?


Dokumentární a studentská tvorba pravidelně tematizuje konkrétní formy společenské nespokojenosti a jednou z nejpalčivějších je ztráta práva na veřejný prostor. S tou se pojí nejen krize bydlení, ale také vnímání veřejného prostoru jako lidské výsady. Odrazilo se to nejen ve studentských experimentálních projektech, ale také v soutěžním výběru sekce Česká radost na letošním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Jak debatu o exkluzivitě a kontinuálním vyvlastňování veřejného prostoru reflektuje vizuální kultura? Komu vlastně patří? A máme vůbec právo vzít si ho zpět?
Nan Goldin s mužom na posteli, muž fajčí

Získať naspäť svoj hlas


Nespomínam si na veľa prvých stretov s tvorbou autora či autorky, keď mi dielo ostalo zapísané v pamäti tak výrazne ako jedna konkrétna fotografia od Nan Goldin. Po rokoch už viem pomenovať, prečo ma tento záber tak zaujal. V prvom momente však šlo o číru fascináciu, zásah na osobnom mieste. Dokument Všetka tá krása a zabíjanie (All The Beauty and The Bloodshed, 2022) režisérky Laury Poitras predstavuje komplexný portrét tejto americkej umelkyne. Preplieta jej súkromný život s občianskou, spoločenskou polohou aktivistky.

Deštrukcia filmu v dielach Marguerite Duras


Dekonštrukciou filmových postupov, desynchronizáciou zvuku a obrazu Marguerite Duras odmieta zavedené filmové pravidlá, ktoré podľa nej zrkadlia nefunkčný a prevažne mužský svet. Svojím prístupom sa jasne vyhraňuje proti patriarchálnemu filmovému establišmentu. Zaznamenáva prázdne chodby, miestnosti, nehybný stav vecí i postáv v akomsi disociatívnom bezčasí.
Still from the film Who Is Afraid of Ideology? by Marwa Arsanios: grain on a plate

Who Is Afraid of Ideology?


Arsanios se noří do mikro ekosystémů semínek a přehlížených aktů péče a vzdoru. Snaží se pozměnit mechanismy pohledu a zobrazit procesy a aktéry, kteří běžně zůstávají bez pozornosti. Pohled je v díle vyobrazen jako mocný mechanismus útlaku a podmanění i nástroj vzájemného rozpoznání. Who Is Afraid of Ideology? vynáší otázky: Čí práce tvoří naše těla? Jaké vědění, práci a utrpení rozpoznáváme a jaké ne? A jak obývat svá těla, pokud půdu, která nás živí, neznáme?
ISSN: 2989-3739
FacebookInstagram
Ochrana osobných údajov
© 2026 Inštitút Pontón
crossarrow-up