Timon Láska

Timon Láska je kulturní publicista a student pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jeho texty o filmu najdete mimo jiné v Deníku N, na webech ČT Art nebo Dok.revue. Akcentuje témata feminismu a lidskoprávních nerovností, snaží se dávat prostor ohroženým a marginalizovaným skupinám.

záber z filmu Když slunce zapadá režisérky Phumi Morare: Dve postavy stoja oproti sebe

Phumi Morare: Colonialism took away our right to self-determination

Timon Láska

Rozhovor

Phumi Morare, the South-African filmmaker and directress, presented her short films Why the Cattle Wait (2024) and When the Sun Sets (Lakutshon Ilanga, 2021) at the Ponrepo cinema of the National Film Archive in Prague earlier this year. When the Sun Sets won the so-called Student Oscar and was shortlisted for an Academy Award. In this interview, Morare reflects on the importance of telling the stories of ordinary women, amplifying non-white narratives, and the potential of historical revisionism in independent film.

záber z filmu Když slunce zapadá režisérky Phumi Morare: žena na ulici sa obzerá

Phumi Morare: Kolonialismus nám vzal právo na sebeurčení

Timon Láska

Rozhovor

Nezávislá jihoafrická filmařka Phumi Morare představila počátkem letošního roku dva ze svých krátkometrážních snímků Proč dobytek vyčkává (Why the Cattle Wait, 2024) a Když slunce zapadá (Lakutshon Ilanga, 2021) v prostorách pražského Ponrepa v rámci cyklu AfroFilmes zaměřeného na současnou produkci z afrického kontinentu. Druhý jmenovaný snímek získal cenu Studentský Oscar a ocitl se také ve shortlistu nominovaných na cenu Akademie za nejlepší hraný krátkometrážní snímek. Morare v rozhovoru tematizuje důležitost vyprávění příběhů obyčejných žen, aplikování mimobělošského narativu i možností uplatnění historického revizionismu v nezávislém filmu.

Záber z filmu Sauna: ľudia a psy na dvore medzi bytovkami

Zahradnické vidle píchnu si do zadku. Jak vnímat lidskou roli ve veřejném prostoru?

Timon Láska

Kritika

Dokumentární a studentská tvorba pravidelně tematizuje konkrétní formy společenské nespokojenosti a jednou z nejpalčivějších je ztráta práva na veřejný prostor. S tou se pojí nejen krize bydlení, ale také vnímání veřejného prostoru jako lidské výsady. Odrazilo se to nejen ve studentských experimentálních projektech, ale také v soutěžním výběru sekce Česká radost na letošním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Jak debatu o exkluzivitě a kontinuálním vyvlastňování veřejného prostoru reflektuje vizuální kultura? Komu vlastně patří? A máme vůbec právo vzít si ho zpět?