Klára Žantová

Klára Žantová je absolventkou fotografie na FAMU a študentkou výtvarného umenia, v súčasnosti na stáži na Akadémii výtvarných umení v Hamburgu. Zameriava sa primárne na feministické a queer perspektívy a ich uplatnenie vo vzťahu (ľudského) tela ku krajine a technológiám. Je spoluzakladateľkou a členkou iniciatívy Tábor solidarity a bola tiež členkou aktivistického združenia Ne!musíš to vydržet.

ruїns collective: na čo sa nemožno rozpamätať, je odsúdené na kompulzívne opakovanie

Marie Topolová, Klára Žantová

Rozhovor

Teta Tsybulnyk a Elias Parvulesco sa dlhodobo zameriavajú na ukrajinský národnooslobodzovací boj a vytvorili spolu viaceré videá. Vo filmoch ako dendro dreams (2018), zong (2019) a Salty Oscillations (Slané oscilácie, 2021) sa toto zameranie prepája so záujmom o mimoľudské činitele a medzidruhové vzťahy. Vo filme Salty Oscillations skúmajú kolektívnu mytológiu krajiny Soledaru, mesta známeho svojimi soľnými baňami, ktoré začiatkom roka 2014 ovládli separatisti s podporou Ruska, neskôr ho oslobodili ukrajinské sily a potom ho ruská armáda počas úplnej invázie nadobro zničila.

ruins collective: what cannot be remembered is doomed to repeat itself

Klára Žantová, Marie Topolová

Rozhovor

Teta Tsybulnyk (1987) is an artist, filmmaker, and psychoanalyst with academic background in sociology, social anthropology, and clinical psychology. Her research spans from the non-human gaze on nature to semiotics of the unconscious and dreams. Elias Parvulesco (1985) is an artist, curator, and film archivist. He was a film history scholar and programmer at the Oleksandr Dovzhenko National Centre in Kyiv. Together with Oleg Isakov, they founded ruїns collective, Kyiv-based film and art group that aims to reflect on the complex world of today and develop appropriate ethical paradigms.

Who Is Afraid of Ideology?

Klára Žantová

Analýza

Arsanios se noří do mikro ekosystémů semínek a přehlížených aktů péče a vzdoru. Snaží se pozměnit mechanismy pohledu a zobrazit procesy a aktéry, kteří běžně zůstávají bez pozornosti. Pohled je v díle vyobrazen jako mocný mechanismus útlaku a podmanění i nástroj vzájemného rozpoznání. Who Is Afraid of Ideology? vynáší otázky: Čí práce tvoří naše těla? Jaké vědění, práci a utrpení rozpoznáváme a jaké ne? A jak obývat svá těla, pokud půdu, která nás živí, neznáme?